Rozloučení

4. března 2017 v 12:14 | Tamara |  Tamary polemizování
Je to tak, náš dům je prodaný.Dům, ve kterém jsem žila patnáct let.Ty místnosti, ve kterých jsem se učila chodit. Ta samá postel, ve které jsem se schovávala před strašidly. Ten stůl, jenž zažil mé první psaní úkolů. Ta samá židle, na které jsem se učila číst. Je to zvláštní. Najednou mi tak nějak došlo, že už se do toho domu pravděpodobně nikdy nepodívám. Už se nikdy neopřu o parapet okna a nebudu pozorovat šumící les. Už si nikdy nesednu na balkón s hnkem čaje, abych se dívala na hvězdy. Nikdy si ani nesednu na deku do trávy, abych si četla. Už nikdy.
 

TJLC aneb jak Agnes strávila celý týden na tumblru

12. ledna 2017 v 14:20 | Agnes |  Ostatní
Zdravím a počítám s tím, že za tenhle článek mě pár lidí nejspíš nebude mít rádo, ale musím říct, že mi to nějak nevadí. Prostě jsem se rozhodla zkrátit si čekání na novou epizodu Sherlocka psaním téhle věci. Předem bych chtěla upozornit, že článek může obsahovat spoilery z prvních dvou dílů čtvrté série, takže čtení na vlastní nebezpečí.

Takže teď k tomu, co to vlastně TJLC je.
TJLC = The Johnlock conspiracy. (snad není potřeba překládat)
Já jsem Johnlock shipper v podstatě od té doby, co jsem viděla 1. díl ze třetí série, ale teprve když začala vycházet 4. dostala jsem se přímo do skupiny TJLC lidí, tedy lidí, kteří věří, že se Johnlock opravdu stane.
Nikdy předtím jsem u filmu ani seriálu nebrečela, ale pak je tu Sherlock. Pitomá čtvrtá série.
Z toho co jsem četla většina lidí začala brečet, když zemřela Mary, já až u potitulkové scény. Nevadí, nechci tady teď mluvit o svých pocitech. Chci vám ukázat pár věcí a nějak je okomentovat. Takže začneme.

Výsledek obrázku pro the man we both love gif

Začalo to, když se zeptal.

3. ledna 2017 v 22:24 | Tamara |  Téma Týdne
Mary

"Mary?! Slyšíš ten zvuk?"
Proč, proč ses musel zeptat.
"Mary?! Slyšíš ten zvuk?"
Divný pocit v sobě nosím.
"Mary?! Slyšíš ten zvuk?"
Proč se snažíš dál reptat?
"Mary?! Slyšíš ten zvuk?"
Ne, jdi pryč! Mlč už prosím!
 


1. rok blogu

26. prosince 2016 v 13:25 | Tamara |  Ostatní
Tak je tomu rok, co náš blog spatřil světlo světa.

A co když..

22. prosince 2016 v 23:00 | Tamara |  Téma Týdne
Hrozně ráda přemítám nad alternativními světy. Jak nějaká jiná a přesto stejná holka, sedí a zrovna píše zamyšlení se nad Téma týdne: "A co když je to pravda." Ať už o sekundu dřív, či později. Nebo dělá přesný opak. Ostatně jak je to naznačeno v jednom díle známého seriálu Futurama, kde Leela chodí s Fryem v paralérním světě, protože před několika měsíci udělala přesně opačnou věc, než Leela ve svém světě.

Čas na čtení

15. prosince 2016 v 17:18 | Tamara |  Tamary polemizování
Jsem Bookaholic s velkým B. Na knížky nedám dopustit. Každý, kdo vysloví kravinu ve smyslu: "Knížky jsou na nic, to se můžu za dvě hodiny kouknout na film." u mne okamžitě ztrácí zájem. Ten člověk ani neví, o čem mluví! Prožívání pocitů spolu s hlavní postavou. Zamilovanost, smutek, naděje, bezmoc.. Tyto pocity můžeme prožívat bez toho, aniž bysme vystrčili paty z domu. A přesto jsem se stala otrokem moderní doby.

Srdce ze železa a U.I.

22. listopadu 2016 v 12:01 | Tamara |  Téma Týdne
Tento týden se blog.cz rozhodl potrápit nás, blogery, zamešlením se nad pojmem "srdce ze železa." Co si pod tím pojmem představíte Vy? Hodně lidí si vzpomene na Wall-e. Jeden z nejkrásnějších filmů od Disney/Pixar. Mne asi jako první napadne písnička Duše z gumy od skupiny Chinaski, na které jsem díky našim vyrostla. Hned v první sloce se zpívá: Mám duši z gumy a srdce ze železa... Je to hezká metafora pro lásku stroje k člověku. Dokážete si představit, že by se to stalo skutečností?

1. ročník Humbook festu

17. října 2016 v 0:12 | Tamara |  Ostatní
V sobotu jsem spolu s kamarády navštívila nový pražský festival Humbook a bylo to skvělý! 1. ročník pražského Humbooku byl velmi vydařený! Hlavním hostem byl Christopher Paolini. Spisovatel a stvořitel Eragona.

Malec FF

20. září 2016 v 18:17 | Agnes |  Příběhy
Dneska jsem tu po dlouhé době s mou vlastní tvorbou. Jedná se o Malec fanfikci, která měla mít původně 600 slov a má no.. něco málo přes dva tisíce xD. Doufám, že se vám i přes to bude líbit.

Byl jeden z prvních podzimních dnů, a přesto byla nepříjemná zima. Zašklebil jsem se, když mi studená dešťová kapka přistála za krkem. Rozhlížel jsem se kolem. Z dálky jsem slyšel zvuky boje, ale byly díky dešti poněkud tlumené. V ruce jsem pevně svíral luk a šíp, byl jsem připravený okamžitě vystřelit, pokud bude potřeba. Vyčkával jsem, zdálo se mi, že čekám až příliš dlouho.
Zvuky najednou utichly. Oddechl jsem si. Obvykle to znamenalo, že boj skončil a většinou končil dobře pro nás. Tentokrát ale bylo něco špatně. Z křoví se vynořil Jace, ve tváři byl bledý. Oblečení měl na několika místech roztržené a pravá strana jeho trička byla celá nasáklá krví. Držel Izzy v náručí, měla zavřené oči a vypadala ještě hůř než Jace. Několik vteřin jsem měl strach, že nedýchá. Naštěstí nepatrný pohyb hrudníku mě vyvedl z omylu. Celý obličej i paže měla pokryté krví, nedokázal jsem určit, jestli je její vlastní, nebo patří někomu jinému.
"U Anděla," zašeptal jsem tiše. V tu chvíli se k nám tiše připojila Clary a ani ona nevypadala nejlépe. Vlasy měla slepené krví a blátem a silně kulhala na pravou nohu. "Musíme do Institutu." Řekl Jace věcně a i s Isabelou v náručí opatrně zamířil k autu. Simon čekající v dodávce nic neřekl, tahle situace mu byla až podivně povědomá. Jace Izzy opatrně položil dozadu na deku. Vlezl jsem si k ní a její hlavu si dal do klína. Tváře měla až příliš horké. "Prosím," zamumlal jsem tiše "prosím zůstaň tu se mnou."

Andy Weir - Vejce

8. září 2016 v 15:29 | Agnes |  Příběhy
Byl jsi na cestě domů, když jsi umřel.
Byla to dopravní nehoda. Nic zvláště pozoruhodného, ale přesto fatální. Zanechal jsi po sobě ženu a dvě děti. Byla to bezbolestná smrt. EMTs se snažili, jak mohli, aby tě zachránili, ale bez úspěchu. Tvé tělo bylo tak moc rozbité, že bylo lepší, když jsi byl mimo, věř mi.

Kam dál