Povídka

19. srpna 2016 v 17:54 | Agnes |  Příběhy
Dneska jsem tu s povídkou, která vznikla vlastně náhodou na motivy mých postav v jedné roleplay. Užijte si čtení a budu ráda za každý názor. =)

"Alex, jsi si jistá?" světlovlasá dívka se ušklíbla a odpověděla: "Naprosto. A jestli se mě ještě jednou zeptáš, jestli mám dost nábojů, odprásknu nejen jeho, ale i tebe," odfrkla si. Jednomu by se mohlo zdát, že mluví do vzduchu, protože všimnout si maličké vysílačky připevněné v gumovém rámu okýnka bylo více než obtížné. V dálce se ozvala rána. Pevně sevřela volant v rukou a nadechla se. Teď nebo nikdy.
gif and car image

Sešlápla plynový pedál a auto začalo okamžitě zrychlovat. V zrcátku za sebou viděla černou audi svého bratra. Přímo před ní se nacházela křižovatka, semafor, který ve dne řídil dopravu, teď jen blikal žlutým světlem. Přesně jak předpokládala. Zabočila doleva, její bratr se odpojil a zamířil vpravo. Jejich dnešním cílem byl čtyřicetiletý podnikatel, který, pokud všechno šlo dobře, ještě vůbec netušil, co se děje a vyspával ve svém pokoji v jedné z nejvyšších budov ve městě. Dívka nepochybovala o tom, že budova bude nějakým způsobem střežená a to už jen z toho důvodu, že většinu jejích obyvatel tvořili milionáři, kteří se ale nikde neusadili na dost dlouho, aby stihli vybudovat nějaké vlastní sídlo.
Auta nechali zaparkovaná několik set metrů od budovy, ale zase ne příliš daleko. Prostě tak akorát, aby to nebylo nápadné, ale zároveň se k nim stihly včas dostat. Alex se dívala přímo před sebe, nezpomalovala, nezrychlovala, neohlížela se, jen mířila k jasnému cíli. Všimla si, že se k ní po cestě připojily další dvě osoby. Hazel a Ethan, se kterým již mluvila předtím. Zastavila se před prosklenými dveřmi, rychle hodnotila situaci. Před dveřmi stál jeden strážný, druhý hned za dveřmi, aby stihl spustit alarm, kdyby se někdo vrhnul na prvního. "Mazaný systém," šeptl jí Ethan do ucha. Téměř se nepohnula, jen sotva znatelně přikývla. Pak kývla na sestru. Pochopila i beze slov, vytáhla bouchačku a proklouzla dveřmi k druhému strážci, prvnímu mezitím držel pistoli u hlavy Ethan.
Světlovlasá dívka jen pozorovala, jak oba její sourozenci najednou stiskly spouště. Ozvalo se jen jedno, ale o to hlasitější prásknutí a oba se sesunuli k zemi. V obou případech to byla čistá rána, přímo do spánku. V tu chvíli se objevili další dva muži. Mark kývl na zbytek rodiny a vyvlekl tělo druhého hlídače před budovu. Pak popadl každé za jeden límec košile a táhl je za sebou, dobře si uvědomoval, že za sebou zanechává krvavé stopy. Moře odsud bylo jen několik málo metrů. Zastavil se na okraji útesu. Bylo půl druhé ráno a všude kolem panovala úplná tma. Pohlédl dolů a neviděl nic jiného, než nekončící temnotu. Přesto však věděl, že moře je stále na svém místě, slyšel ho, cítil ho. Asi na pět vteřin se zasekl, ale pak obě těla skopl dolů. Otřel si ruce do trávy a pak se vrátil do svého vozu. Posadil se za volant a čekal. Byl připravený ihned vyrazit, pro případ, že by se něco zvrtlo.
Mezitím se čtveřice vydala po schodech nahoru. Potřebovali se dostat do desátého patra, což nebylo tak vysoko a kromě toho bylo riskantní volat výtah. Kdyby o nich někdo věděl, získal by tak snadnou příležitost k tomu je zneškodnit. Stačilo by se zbavit některého z ocelových lan a poslat je přímo do šachty.
gif, dangerous, and gun image

Konečně se ocitli na vrcholu schodiště. Archer s Ethanem se otočili čelem do prostoru a zády ke dveřím pokoje, kam se chystali v příštích vteřinách vpadnout. Hazel vytáhla pistoli a mířila jí na dveře, zatím co Alex pomocí páčidla vylomila dveře. Konečně se ozvalo cvaknutí a před nimi se objevil vchod do tmavé chodby. Tentokrát vytáhla bouchačku z kapsy už i Alex, neobtěžovali se za sebou dveře zavřít, protože při útěku by to nebylo úplně praktické. Ani jeden z nich nebyl spiderman, aby jen tak sešplhal po skleněných stěnách tohohle mrakodrapu.
Mířili přímo do ložnice, nezdržovali se ničím. Archer zakopl a tiše zaklel. "Drž hubu," otočila se na něj Alex. Šeptala, i když měla chuť na něj místo toho hlasitě zařvat. Pan Weston klidně spal ve své posteli. Alex by ho bylo možná i líto, kdyby nevěděla, co všechno v minulosti provedl, podvedl tolik lidí, že si tu smrt zasloužil. A i kdyby to neudělal, byla to její práce. Každý přežíval, jak uměl a její rodina pokračovala ve službách mafii už od jejího vzniku. "Udělám to," řekla Hazel, což byl pro ostatní jasný signál, že mají mezitím prohledat dům a vzít všechno, co má alespoň nějakou cenu. Peníze, šperky, cokoli.
Každý posbíral všechno, co našel. Nakonec se kořist skládala z dvaceti tisíc dolarů v bankovkách, devíti zlatých šperků a platební karty, na jejíž zadní straně byl napsán PIN. Hloupí lidé, napadlo Alex, když to prohlížela, jen se ušklíbla a vyšla ze dveří, oba bratři už tam stáli, zbývala jen Hazel. Znuděně se ušklíbla a položila mu ruku na hruď, nechala jeho srdce zmrznout. Pod svou dlaní cítila, jak tenhle jediný a tak důležitý orgán přestal být. Nikdo nikdy nezjistí, jak vlastně umřel, uvědomila si a se spokojeným úsměvem na rtech vyšla na chodbu.
Stihly seběhnout schody, nastoupit do svých aut a ujet několik kilometrů, než se v rádiu objevila zpráva o zemřelém podnikateli. Policista, který podával hlášení, tvrdil, že zemřel na infarkt, o mrtvých hlídačích se nikdo ani slovem nezmínil. Zjevně nebyli nijak důležití. Podle toho, co o nich zjistili předtím, než se do téhle akce nechali zatáhnout, je oba vyhodili ze střední školy, ani jeden z nich neměl rodinu ani přítelkyni, prostě nikoho, kdo by je postrádal. Snad možná zaměstnavatel při vyplácení mzdy si všimne, že chybí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama